Časopis Journal of Nutrition
Ketogenní dieta: Důkazy pro optimismus, ale je zapotřebí dalšího kvalitního výzkumu
David S. Ludwig
New Balance Foundation Obesity Prevention Center, Boston Children’s Hospital and Harvard Medical School, Boston, MA, USA
ABSTRAKT
Již více než 50 let se výživová doporučení ve Spojených státech zaměřují na snižování příjmu nasycených a celkových tuků. Nicméně,v tomto období výrazně vzrostla míra obezity a diabetu, což má katastrofální důsledky pro veřejnost, zdraví a ekonomiku. V poslední době se ketogenní stravě dostalo značné pozornosti široké veřejnosti a výzkumné komunitě v oblasti výživy. Tyto diety s velmi nízkým obsahem sacharidů, při nichž tuky tvoří více než 70 % kalorií, byly odmítány jako módní výstřelky. Mají však dlouhou historii v klinické medicíně a ve vývoji člověka. Zdá se, že ketogenní diety jsou účinnější než nízkotučné diety při léčbě obezity a cukrovky. Kromě snížení krevní glukózy a inzulínu, kterého lze dosáhnout omezením sacharidů, může chronická ketóza přinášet jedinečné metabolické výhody, které mají význam pro rakovinu, neurodegenerativní onemocnění a další nemoci spojené s inzulinovou rezistencí. Na základě dostupných důkazů se zdá, že dobře sestavená ketogenní dieta nepředstavuje pro běžného člověka zásadní bezpečnostní riziko a lze ji považovat za přístup první volby při léčbě obezity a diabetu. Kvalitní klinické studie ketogenní diety bude zapotřebí k posouzení důležitých otázek týkajících se jejich dlouhodobých účinků a plného potenciálu v klinické medicíně. J Nutr 2020;150:1354-1359.
Klíčová slova: ketogenní dieta, nízkosacharidová dieta, nízkotučná dieta, veganská dieta, ketony, obezita, diabetes, kardiovaskulární onemocnění, rakovina, Alzheimerova choroba.
Před sto lety byla ketogenní dieta standardem péče v oblasti diabetu, která se používala k prodloužení života dětí s diabetem 1. typu a ke kontrole příznaků diabetu 2. typu u dospělých (1). Vzhledem k tomu, že všechny formy diabetu mají společné základní patofyziologické problémy, kterým je intolerance sacharidů, omezení sacharidů na ketogenní dietě (obvykle ≤50 g/d s >70 % tuku) často vedlo k rychlému a pozoruhodnému klinickému zlepšení. Objev inzulínu ve 20. letech 20. století umožnil lidem s diabetem kontrolovat hyperglykémii při dietě s vysokým obsahem sacharidů. Lidské oběti a ekonomická zátěž způsobená komplikacemi diabetu však stále narůstají. Navzdory stále dokonalejším inzulinovým analogům a lékům na přidružená onemocnění, jako je dyslipidemie, hypertenze a koagulopatie, dyslipidemie, hypertenze a koagulopatie.
Na rozdíl od očekávání, přijetí konceptu stravy s vyšším obsahem sacharidů (s nižším obsahem tuku) v USA ve druhé polovině 20. století, mohlo přispět k rostoucímu výskytu obezity (2), která je příčinou a hlavním rizikovým faktorem diabetu 2. typu.
Navzdory běžně vyjadřovaným obavám o bezpečnost a nedostatek podpůrných důkazů, pro tuto údajnou módní záležitost (3), ketogenní dieta má za sebou dlouhou historii záznamů – nejen v klinické medicíně, ale také díky lidské evoluci – což je důkazem optimismu při hledání účinnější dietní prevenci a léčbu chronických onemocnění.
Omezení sacharidů je při obezitě účinnější než omezení tuků
Po celá desetiletí byl tuk ve stravě považován za jedinečný zdroj tuku kvůli jeho vysoké energetické hustotě a chutnosti, což vedlo k „pasivnímu nadměrnému příjmu“ ve srovnání se všemi sacharidy (4).

Nejnovější výzkumy zdůrazňují biologický základ tělesné hmotnosti, který spočívá v tom, že metabolické účinky potravy jsou více než jen kalorický obsah konkrétních potravin nebo živin, samotné kalorie nejsou to, co definuje tělesnou hmotnost v dlouhodobém horizontu. Podle sacharido-inzulinovému modelu obezity (5, 6) snězené sacharidy (např. většina pečiva, rýže, bramborové výrobky a přidaný cukr, které v éře nízkotučné stravy nahradily tuky ve stravě), podporují ukládání tuků, zvyšují pocit hladu a snižují energetický výdej, což u náchylných jedinců vede k obezitě a cukrovce.
Většina klinických studií porovnávajících diety s různými poměry makronutrientů používaly dietní intervence s nízkou intenzitou, což je nedostatečné k tomu, aby se dosáhlo významných dlouhodobý změn ve stravování. Proto není překvapivé, že metaanalýzy těchto studií by ukázaly malý dlouhodobý úbytek hmotnosti a malý rozdíl mezi jednotlivými dietami. Přesto metaanalýzy zjistily, že konvenční nízkotučné diety jsou horší než všechny srovnávané diety s vyšším obsahem tuků, včetně diet s vyšším obsahem tuků, tzv.ketogenní diety (7-10).
Jednotlivé a řídké studie po mnoho let naznačovaly, že např. nízkosacharidové diety potlačují hlad ve větší míře než konvenční přístupy, a co víc, byla u nich větší míra úbytku hmotnosti. Například v malé klinické studii z 50. let 20. stol, studentky s vysokou tělesnou hmotností dostávaly kaloricky omezené diety lišící se poměrem sacharidů a tuků. Studentky na nízkotučné dietě hlásily „nedostatek ‚elánu‘ po celou dobu diety“. a cítily se nekomfortně, protože po většinu studie měli hlad.“ Naproti tomu ty, které držely dietu s velmi nízkým obsahem sacharidů uváděly, že jsou „spokojeny“ a že „nejedení mezi jídly nebylo problémem“, i když zhubli více (11). V novější studii 17 mužů s obezitou konzumovalo po dobu 4 týdnů ad libitum jídla s velmi nízkým obsahem sacharidů (4 %) nebo středně vysokým obsahem sacharidů (35 %) a s kontrolovaným obsahem bílkovin. Účastníci spotřebovali méně energie v jídle, zhubli více a hlásili menší hlad při dietě s velmi nízkým obsahem sacharidů (12). Tento účinek by mohl souviset s se zlepšenou koncentrací cirkulujícího metabolického paliva, která byla pozorována v pozdním post-prandiálním období při dietě s nízkým glykemickým zatížením,
a také s výhodnými změnami metabolických hormonů (např,ghrelin) (13, 14).
Omezení sacharidů může také zvýšit energetický výdej, což je konvenčně hlavním cílem výzkumu obezity, o který se usiluje pomocí léků a cvičení (15).
V 20 týdenním programu na udržení hubnutí se 164 účastníky, kterým byla přidělena strava s nízkým (20 %) a vysokým (60 %) obsahem sacharidů, měli ti s nízkým sacharidy ve stravě vyšší energetický výdej (∼200-250 kcal/d) (13, 16).
Ačkoli metaanalýza (17) nenaznačovala žádný přínos nízkosacharidové v porovnání s nízkotučnou dietou pro energetický výdej, většina zahrnutých studií byla příliš krátká (medián trvání <1 wk), aby bylo možné vyloučit dobře popsané přechodné metabolické adaptace (5,18). Behaviorální studie se silnějšími intervencemi trvajícími ≥1-2 roky a studie trvající ≥4 wk, budou zapotřebí k tomu, aby bylo možno prověřit skutečnou účinnost omezení příjmu sacharidů a vyjasnit všechny mechanismy.
Nízkosacharidová dieta je slibná pro léčbu diabetu
Americký NIH sponzoroval několik rozsáhlých multicentrických studií tykajících se zkoumání nízkotučných diet, jako například dietní studie Women’s Health Initiative (Iniciativa pro zdraví žen), (prevence cukrovky jako sekundárního onemocnění) (19) a Look Ahead (prevence kardiovaskulárních onemocnění) (20), onemocnění (CVD) u lidí s diabetem jako primárním ukazatelem(20). V obou případech se ukázalo, že nízkotučná dieta nepřináší žádný prospěch, a to ani přestože srovnávací skupiny dostávaly intervence nižší intenzity.
Program „Prevence diabetu intenzivním životním stylem“ snížil výskyt diabetu 2. typu mezi účastníky s vysokým rizikem (21), ale vícesložková povaha programu – intervence zahrnující omezení kalorií, omezení tuků, cvičení a modifikace chování, problematizuje učinit závěr, že za pozitivní efekt může nízkotučná dieta. Bohužel, žádná srovnatelné studie s použitím velmi nízkosacharidové diety nebyly dosud provedeny, ale menší studie a pozorovací studie naznačují, že tento postup je slibný.
Konsensuální zpráva Americké diabetologické společnosti z roku 2019 dospěla k závěru, že nízkosacharidové diety (včetně diet které se zaměřují na nutriční ketózu) „patří mezi nejúčinnější a nejvíce studované způsoby stravování u diabetu 2. typu“ a že tyto „stravovací vzorce, zejména velmi nízkosacharidové byly spojené se snížením A1C [glykovaného hemoglobinu] a snižují potřebu užívání diabetických léků (22).
Jen několik klinických studií zkoumalo omezení sacharidů u pacientů 1. typu,zčásti kvůli obavám z hypoglykémie a ketoacidózy. V průzkumu 316 dětí a dospělých kteří následovali režim s velmi nízkým obsahem sacharidů při diabetu 1. typu, došlo u studovaných k výjimečné kontrole glykémie (průměrný HbA1c = 5,7 %), nízký počet pacientů, kteří měli problémy s hypoglykémie a ketoacidózou, celkově zdravější kardiovaskulární profil a vysokou spokojenost s managmentem diabetu.(24).
Nízkosacharidová dieta by mohla snížit riziko KVO navzdory vysokému obsahu nasycených tuků. Ačkoli LDL cholesterol – prokázaný rizikový faktor KVO -se může při nízkosacharidové dietě zvyšovat (25), částečně v důsledku vysoké hladiny nasycených tuků, může distribuce velikosti lipoproteinů naznačovat relativně nižší riziko, které je charakterizováno většími, plovoucími částicemi (26).
V souladu s touto situací, jedinci s izolovaně zvýšeným LDL cholesterolem, ve srovnání s těmi, kteří mají také vysoké triglyceridy a nízký HDL cholesterol, mají nižší riziko koronárních příhod a ze statinů měli menší prospěch ve skandinávské studii Simvastatin Survival Study (27). Skutečně, existuje precedens pro snížení kardiovaskulárního rizika v kontextu vyššího LDL cholesterolu: léčba sodík/glukóza co-transportér inhibitorem 2 (28). Mechanismy vyvolané touto třídou léků mají společnou podobnost na fyziologické, ne-li molekulární úrovni, s ketogenní dietou. V obou případech dochází k posunu utilizace substrátů od sacharidů k lipidům, způsobují ketózu, snižují glykemické exkurze, snižují koncentrace inzulinu a způsobují úbytek hmotnosti, podporují natriurézu a snižují krevní tlak, což jsou účinky, které mohou vyvážit nebo zmírnit nepříznivé kardiovaskulární účinky zvýšeného LDL cholesterolu.
Omezení sacharidů je prospěšné pro více složek metabolického syndromu, který je hlavním rizikovým faktorem KVO. Nízký obsah sacharidů zlepšuje hyperglykémii, triglyceridy, HDL a hladinu cholesterolu v krvi, snižuje množství fenotypu malé denzní podtřídy LDL, oxidovaného cholesterolu, plazmatických lipidů a jaterní steatózu, zatímco nízkotučná dieta dokáže negativně ovlivnit některé z těchto složek (26, 29-34).
Vztah mezi obsahem tuku ve stravě a úmrtností v pozorovacích studiích
je kontroverzní z metodologických důvodů, které se týkají záměny příčin, obrácené kauzality a účinku životního prostředí na zdraví (např. celková kvalita stravy, úroveň fyzické aktivity).
Ve vysoce kvalitní dvoukohortové studii byl vysoký příjem tuku jako zdroje celkové energie spojen se sníženým rizikem vzniku předčasného úmrtí, ačkoli typ tuku ve stravě důležitým způsobem modifikoval riziko: snižoval se u nenasycených tuků a zvyšoval se u nasycených tuků (35).
Vztah mezi nasycenými tuky a zvýšenou úmrtností pozorovaným v běžné populaci nemusí však platit pro osoby konzumující ketogenní dietu z důvodu výjimečně vysoké míry oxidace nasycených tuků a nízké míry de novo lipogeneze (36). Na důkaz toho lze uvést, že obsah nasycených tuků v séru se nezvyšoval v širokém rozmezí příjmu tuků v třítýdenních intervalech ve studii 16 dospělých osob s metabolickým syndromem (37).
Převzato z https://academic.oup.com/jn/article/150/6/1354/5673196 hostem dne 16. října 2022.
TABLE 1
Conditions under study with a ketogenic or low-carbohydrate diet1

Condition Proposed mechanisms2
Cancer (ancillary treatment)  Warburg effect; reduced concentration of insulin and other growth-stimulating hormones and factors; immune modulation; reduced side effects of chemotherapy, radiation
Brain
Breast
Colon
Endometrial
Lymphoma
Pancreaticobiliary
Prostate
Cardiovascular  Weight loss; reduced postprandial glycemia, insulinemia; anti-inflammatory effects of ketones
Chronic inflammation
Dyslipidemia
Endothelial dysfunction
Insulin resistance
Endocrine
Diabetes, type 1  Reduced postprandial glycemic excursions, lower insulin requirement
Diabetes, type 2  As above; weight loss
Obesity  Reduced anabolic stimulation of adipose; partitioning of metabolic fuels
Gastrointestinal
Fatty liver, nonalcoholic  Reduced postprandial glycemia, insulinemia; enhanced fat oxidation
Irritable bowel syndrome  Microbiome; carbohydrate fermentation
Neurological  Neuroprotective effects of ketones through reduced inflammation, edema oxidative damage, apoptosis, amyloid deposition; neural energy metabolism; epigenetic effects; microbiome
Alzheimer disease
Epilepsy
Mild cognitive impairment
Multiple sclerosis
Oxygen toxicity (underwater diving)
Traumatic brain injury
Spinal cord injury
Psychological/psychiatric  Reduced withdrawal symptoms; reduced craving and reward, mediated by nucleus accumbens; reduced neuroinflammation; neuronal metabolism; microbiome
Alcoholism
Autism spectrum disorder
Bipolar disorder
Mood disorders
Schizophrenia
Well-being/quality of life
Miscellaneous
Exercise tolerance, physical performance  Improved access to metabolic fuels
Gangliosidoses  Increased efficacy, reduced side effects of primary treatment
Infectious endocarditis, diagnosis  Enhanced signal-to-noise ratio with 18F-FDG PET scan
Lymphedema  Endothelial cell function; lymphatic transport
Obstructive sleep apnea  Weight loss; decreased visceral fat
1
Listed on clinicaltrials.gov as “Not yet recruiting,” “Recruiting,” or “Active, not recruiting” as of July 31, 2019. 18F-FDG PET, [18F]fluoro-2-deoxyglucose positron emission tomography.
2
List not exhaustive.

Chronická ketóza může poskytovat jedinečné metabolické výhody
Ketóza, evolučně starobylá metabolická cesta, by mohla přinášet další výhody nad rámec pouhých vysokotukových diet prostřednictvím modulace inflammasomů, oxidativních a toxinogenních účinků, které se projevují poškozením a acetylací histonů, mitofágie buněčného redoxního stavu, a dalších mechanismů (38, 39).
Ketony byly označeny jako „superpalivo“ pro mozek (39), na kterém jsou novorozenci závislí.(40). Na základě těchto pleiotropních účinků je možné, že ketogenní dieta bude zvažována pro širokou škálu zdravotních problémů. Na webových stránkách clinicaltrials.com je v současné době uvedeno 85 plánovaných nebo aktivních studií ketogenní nebo nízkosacharidové diety pro onemocnění mnoha orgánových systémů, včetně kardiovaskulárních, endokrinních, gastrointestinálních, neurologických a psychiatrických onemocnění (viz tabulka 1). Další studie byly dokončeny, ale zatím nebyly zveřejněny.
Metabolické účinky ketogenní diety mohou mít zvláštní význam pro onkologii.
Mnoho nádorových onemocnění obsahuje mitochondriální poruchy, takže jsou závislé na glykolytické fermentaci, která je pro ně důležitá. Jde o neefektivní cestu získávání energie ve srovnání s oxidativní fosforylací (41, 42). Ketogenní dieta zaměřená na tento Warburgův efekt, by mohla rakovinné buňky vyhladovět, aniž by došlo k toxickému poškození normálních buňkám tím, že sníží hladovou a postprandiální hladinu cukru v krvi. Další mechanismy, které se rekrutují z této diety zahrnují sníženou sekreci inzulínu, hormonální hnací sílu některých nádorů, a samotné ketony prostřednictvím metabolických procesů a signálních účinků. Protože koncentrace glukózy v krvi zůstává v normálním rozmezí a další možná paliva jsou k dispozici (např. glutamin), ketogenní dieta by nebyla schopna vyléčit rakovinu jako samostatná léčba. Nicméně, tato dieta by mohla působit synergicky s dalšími léčebnými postupy, jako je např. inhibitory fosfoinositid 3-kinázy (43), a napomáhat prevenci, což jsou možnosti, které si zaslouží prozkoumání.
Vzhledem k silným účinkům ketolátek v mozku je možné, že by se ketogenní dieta také vyvolala značný zájem o neurodegenerativní a neuropsychiatrické poruchy. Předběžné zprávy naznačují, že u pacientů s Alzheimerovou chorobou, pro kterou je charakteristická centrální inzulínová rezistence, vykazují klinické zlepšení s ketogenní stravou nebo exogenními ketony (44, 45). Po krátkém přechodném období (46) může ketogenní dieta rovněž zlepšit stav pacienta, celkovou náladu, i když se výsledky jednotlivých studií liší (47).

Ketogenní dieta má dlouhou historii záznamů o její bezpečnosti
Byly vyjádřeny obavy ohledně bezpečnosti ketogenní diety (3) na základě kazuistik dětí s epilepsií, popisujících gastrointestinální problémy, nefrolitiázu, srdeční potíže a další problémy, jako růstové abnormality, ale tyto zprávy je třeba podrobit analýze a interpretovat opatrně z několika důvodů. Za prvé, ketogenní v tomto klinickém kontextu je obvykle extrémnější (s ≥ 85 % energie ve formě tuků), než by se doporučovalo pro prakticky pro jakýkoli jiný účel. Za druhé, pacienti s epilepsií mohou mít jiné zdravotní problémy nebo užívat léky, které je predisponují k léčbě ke komplikacím, pro které by běžná veřejnost nebyla ohrožena . Zatřetí, kazuistiky nevyhnutelně zahrnují velký výběr a zkreslení; absence rozsáhlých nežádoucích příhod ve veřejném zdraví navzdory dnešní popularitě ketogenní diety (např. 5 z 10 nejprodávanějších knih o dietě na Amazon.com), poskytuje značné uklidnění.
Navíc bez odpovídající pozornosti věnované kvalitě potravin, může mít jakýkoli stravovací vzorec zaměřený na makronutrienty nepříznivé účinky. Nízkotučná strava obsahující vysoké množství cukru a dalších zpracovaných sacharidů zvyšuje riziko ztukovatění jater a ztukovatění kůže, metabolického syndromu; veganská strava bez dostatečné pozornosti ke klíčovým mikroživinám může u dětí způsobit zpomalení růstu. Směrnice pro veřejné zdraví nedoporučují používat nízkotučné a rostlinné potraviny u dětí, ale místo toho se zaměřují na opatření, která mají podpořit zdravou verzi těchto stravovacích návyků, aby se minimalizovalo riziko a maximalizoval přínos. Vzhledem k významným důkazům o nebezpečnosti sacharidů, jsou diety, které omezují sacharidy, oprávněné.
Neexistuje žádná esenciální lidská potřeba jíst vlákninu nebo sacharidy
Někteří rozporují, že největším „rizikem“ ketogenní diety je ten nejvíce přehlížený: újma z toho, že nejíme nerafinované komplexní sacharidy s vysokým obsahem vlákniny“ (3), přičemž poukazují na na metaanalýzy observačních studií, které zjistily ochranné účinky stravy s celozrnnými obilovinami na KVO, rakovinu a celkovou úmrtnost (48). Takové studie se však mohou zabývat pouze relativní zdravotní prospěšností určité potraviny ve srovnání s potravinami, které by byly konzumovány jinak. Ačkoli jisté důkazy naznačují přínosy konzumace celozrnných obilovin namísto rafinovaných obilovin (typický kompromis v populacích s obilnou stravou), důležitější otázkou v této diskusi je, jak si stojí celozrnná strava v porovnání s potravinami s nízkým obsahem sacharidů, které jsou povoleny na ketogenní dietě. S ohledem na tuto otázku byla nedávno provedena metaanalýza tzv. klinických studií zjistila, že strava s vysokým obsahem celozrnných obilovin ve srovnání s kontrolní dietou, neměla žádný celkový vliv na tělesné tukové zásoby; mezi studiemi s „nezdravými jedinci“ (majícími cukrovku, metabolický syndrom nebo nadváhou/obezitou), celozrnné potraviny v případě těchto osob zvýšily BMI (49).
Je pravda, že vysokosacharidová strava byla konzumována u některých populací s nízkou mírou chronických onemocnění souvisejících s obezitou (např. „modré zóny“ v Asii), ačkoli tyto země měly obvykle vysokou míru fyzické aktivity vzhledem k manuální práci (např. samozásobitelské zemědělství) a omezenou celkovou dostupnost kalorií.
Zdravotní přínosy konzumace obilovin však mezi populací s vysoce rozšířenou obezitou a inzulínovou rezistencí nebyly prokázány. Ve skutečnosti stravu prakticky bez sacharidů (a tedy i bez vlákniny) po většinu roku konzumovali lidé – například domorodí Američané z Velkých plání, Laponci, Inuité a další tradiční společnosti lovců a sběračů v mírném a arktickém pásmu mnohem déle než strava s nízkým obsahem tuků a vysokým obsahem sacharidů jakou přijímají agrární společnosti založené na obilovinách.
Závěr a shrnutí
Jak nízkotučná, tak nízkosacharidová dieta může způsobit nepříznivé účinky u vnímavých jedinců (první z nich především u osob s inzulinovou rezistencí, které tvoří většinu v populaci USA). Kromě únavy a dalších přechodných příznaků při počátečním nasazení, dobře sestavená ketogenní dieta nepředstavuje pro běžnou populaci zásadní bezpečnostní problém. Na základě dostupných důkazů je ketogenní dieta lékem první volby u obezity a diabetu 2. typu. Ketogenní dieta je také slibná u řady dalších chronických, někdy těžko řešitelných onemocnění spojených s metabolickou dysfunkcí, jako je diabetes 1. typu, steatohepatitida, neurodegenerativní onemocnění a rakovina.
Nedostatek vysoce kvalitních klinických studií však brání vědeckému poznání a využití ve veřejném zdraví. Klíčové nevyřešené otázky, které si zaslouží prioritu výzkumu, zahrnují:
Jak se projevuje zvýšení LDL cholesterolu při omezení sacharidů? Mají vliv na kardiovaskulární riziko ve srovnání se zvýšením triglyceridů s omezením tuků? Zda snížení HbA1c při diabetu při ketogenní dietě způsobuje i snížení mikro/makrovaskulárních onemocnění? Existují jedinečně náchylné populace (např. „hyperrespondéři“ s LDL cholesterolem) nebo stavy, kdy je možné, aby se pacienti s LDL cholesterolem (onemocnění jater nebo ledvin, těhotenství), u kterých by ketogenní dieta mohla být relativně kontraindikována? Jaká je účinnost ketogenní diety na hubnutí ve srovnání s jinými přístupy zahrnujících výkonné metody usnadňující dlouhodobou změnu chování? Poskytuje chronická ketóza jedinečné metabolické výhody nad rámec těch, kterých lze dosáhnout při méně náročné dietě, jako je strava s nízkým glykemickým indexe, středně sacharidová dieta?
V neposlední řadě stojí za zmínku, že ketogenní dieta vyvolala kontroverze, částečně proto, že konvenční výuka výživy po léta zdůrazňovala škodlivost vysokého obsahu nasycených mastných kyselin a nasycených tuků. Polarizace mohla vzniknout také z mylné představy, že ketogenní dieta vyžaduje vysoký příjem živočišných produktů – což vyvolává obavy mezi odpůrci živočišné výroby ze zdravotních, etických nebo ekologických důvodů..
Ve skutečnosti může být ketogenní dieta vegetariánská (obsahující vejce a mléčné výrobky) nebo veganská, s rostlinnými tuky (např. avokádo, ořechy, semínka, kokos, len, olivový olej), bílkoviny (např. tofu, tempeh, seitan, fazole lupini, hrachová bílkovina), neškrobovou zeleninu a bílkoviny ze zeleniny, omezené množství ovoce s nízkým obsahem cukru, jako je např. Eco-Atkinsova dieta (50). Tato flexibilita umožňuje individualizaci volby stravy při ketogenní dietě při obezitě a cukrovce.
References
1. Henderson G. Court of last appeal – the early history of the high-fat
diet for diabetes. J Diabetes Metab 2016;7(8):696.
2. Ludwig DS. Lowering the bar on the low-fat diet. JAMA
2016;316(20):2087–8.
3. Joshi S, Ostfeld RJ, McMacken M. The ketogenic diet for obesity
and diabetes—enthusiasm outpaces evidence. JAMA Intern Med
2019;179:1163–4.
4. Blundell JE, MacDiarmid JI. Fat as a risk factor for overconsumption:
satiation, satiety, and patterns of eating. JADA 1997;97(7 Suppl):S63–9.
5. Ludwig DS, Ebbeling CB. The carbohydrate-insulin model of
obesity: beyond “calories in, calories out”. JAMA Intern Med
2018;178(8):1098–103.
6. Ludwig DS, Friedman MI. Increasing adiposity: consequence or cause
of overeating? JAMA 2014;311(21):2167–8.
7. Bueno NB, de Melo IS, de Oliveira SL, da Rocha Ataide T. Verylow-
carbohydrate ketogenic diet v. low-fat diet for long-term weight
loss: a meta-analysis of randomised controlled trials. Br J Nutr
2013;110(7):1178–87.
8. Mancini JG, Filion KB, Atallah R, Eisenberg MJ. Systematic review
of the Mediterranean diet for long-term weight loss. Am J Med
2016;129(4):407–15.e4.
9. Mansoor N, Vinknes KJ, Veierod MB, Retterstol K. Effects of lowcarbohydrate
diets v. low-fat diets on body weight and cardiovascular
risk factors: a meta-analysis of randomised controlled trials. Br J Nutr
2016;115(3):466–79.
10. Tobias DK, Chen M, Manson JE, Ludwig DS,Willett W, Hu FB. Effect
of low-fat diet interventions versus other diet interventions on long-term
weight change in adults: a systematic review and meta-analysis. Lancet
Diabetes Endocrinol 2015;3(12):968–79.
11. Cederquist DC, Brewer WD, Wagoner AN, Dunsing D, Ohlson MA.
Weight reduction on low-fat and low-carbohydrate diets. J Am Diet
Assoc 1952;28(2):113–16.
12. Johnstone AM, Horgan GW, Murison SD, Bremner DM, Lobley GE.
Effects of a high-protein ketogenic diet on hunger, appetite, and weight
loss in obese men feeding ad libitum.Am J Clin Nutr 2008;87(1):44–55.
13. Ebbeling CB, Feldman HA, Klein GL, Wong JMW, Bielak L, Steltz
SK, Luoto PK, Wolfe RR, Wong WW, Ludwig DS. Effects of a
low carbohydrate diet on energy expenditure during weight loss
maintenance: randomized trial. Br Med J 2018;363:k4583.
14. Walsh CO, Ebbeling CB, Swain JF, Markowitz RL, Feldman
HA, Ludwig DS. Effects of diet composition on postprandial
energy availability during weight loss maintenance. PLoS One
2013;8(3):e58172.
15. Tseng YH, Cypess AM, Kahn CR. Cellular bioenergetics as a target for
obesity therapy. Nat Rev Drug Discov 2010;9(6):465–82.
16. Ludwig DS, Lakin PR, Wong WW, Ebbeling CB. Scientific discourse
in the era of open science: a response to Hall et al. regarding the
Carbohydrate-Insulin Model. Int J Obes (Lond)[Internet] 2019. doi:
10.1038/s41366-019-0466-1.
17. Hall KD, Guo J. Obesity energetics: body weight regulation and the
effects of diet composition. Gastroenterology 2017;152(7):1718–27.e3.
18. Sherrier M, Li H. The impact of keto-adaptation on exercise
performance and the role of metabolic-regulating cytokines. Am J Clin
Nutr 2019;110(3):562–73.
19. Tinker LF, Bonds DE, Margolis KL, Manson JE, Howard BV, Larson
J, Perri MG, Beresford SA, Robinson JG, Rodríguez B, et al. Low-fat dietary pattern and risk of treated diabetes mellitus in postmenopausal
women: the Women’s Health Initiative randomized controlled dietary
modification trial. Arch Intern Med 2008;168(14):1500–11.
20. Look AHEAD Research Group, Wing RR, Bolin P, Brancati FL, Bray
GA, Clark JM, Coday M, Crow RS, Curtis JM, Egan CM, et al.
Cardiovascular effects of intensive lifestyle intervention in type 2
diabetes. N Engl J Med 2013;369(2):145–54.
21. Knowler WC, Barrett-Connor E, Fowler SE, Hamman RF, Lachin JM,
Walker EA,NathanDM,Diabetes Prevention Program Research Group.
Reduction in the incidence of type 2 diabetes with lifestyle intervention
or metformin. N Engl J Med 2002;346(6):393–403.
22. Evert AB, Dennison M, Gardner CD, Garvey WT, Lau KHK, MacLeod
J, Mitri J, Pereira RF, Rawlings K, Robinson S, et al. Nutrition therapy
for adults with diabetes or prediabetes: a consensus report. Diabetes
Care 2019;42(5):731–54.
23. Athinarayanan SJ, Adams RN, Hallberg SJ, McKenzie AL, Bhanpuri
NH, Campbell WW, Volek JS, Phinney SD, McCarter JP. Longterm
effects of a novel continuous remote care intervention including
nutritional ketosis for the management of type 2 diabetes: a 2-year
non-randomized clinical trial. Front Endocrinol (Lausanne) 2019;10:
348.
24. Lennerz BS, Barton A, Bernstein RK, Dikeman RD, Diulus C, Hallberg
S, Rhodes ET, Ebbeling CB, Westman EC, Yancy WS, Jr, et al.
Management of type 1 diabetes with a very low-carbohydrate diet.
Pediatrics 2018;141(6):e20173349.
25. Nordmann AJ, Nordmann A, Briel M, Keller U, Yancy WS, Jr, Brehm
BJ, Bucher HC. Effects of low-carbohydrate vs low-fat diets on weight
loss and cardiovascular risk factors: a meta-analysis of randomized
controlled trials. Arch Intern Med 2006;166(3):285–93.
26. Faghihnia N, Tsimikas S, Miller ER, Witztum JL, Krauss RM.
Changes in lipoprotein(a), oxidized phospholipids, and LDL subclasses
with a low-fat high-carbohydrate diet. J Lipid Res 2010;51(11):
3324–30.
27. Ballantyne CM, Olsson AG, Cook TJ, Mercuri MF, Pedersen TR,
Kjekshus J. Influence of low high-density lipoprotein cholesterol and
elevated triglyceride on coronary heart disease events and response to
simvastatin therapy in 4S. Circulation 2001;104(25):3046–51.
28. Basu D, Huggins LA, Scerbo D, Obunike J, Mullick AE, Rothenberg
PL, Di Prospero NA, Eckel RH, Goldberg IJ. Mechanism of increased
LDL (low-density lipoprotein) and decreased triglycerides with SGLT2
(sodium-glucose cotransporter 2) inhibition. Arterioscler Thromb Vasc
Biol 2018;38(9):2207–16.
29. Browning JD, Baker JA, Rogers T, Davis J, Satapati S, Burgess SC.
Short-term weight loss and hepatic triglyceride reduction: evidence of
a metabolic advantage with dietary carbohydrate restriction. Am J Clin
Nutr 2011;93(5):1048–52.
30. Gepner Y, Shelef I, Komy O, Cohen N, Schwarzfuchs D, Bril N, Rein
M, Serfaty D, Kenigsbuch S, Zelicha H, et al. The beneficial effects of
Mediterranean diet over low-fat diet may be mediated by decreasing
hepatic fat content. J Hepatol 2019;71(2):379–88.
31. Hyde PN, Sapper TN, Crabtree CD, LaFountain RA, Bowling ML,
Buga A, Fell B, McSwiney FT, Dickerson RM, Miller VJ, et al. Dietary
carbohydrate restriction improves metabolic syndrome independent of
weight loss. JCI Insight 2019;4(12):128308.
32. Mardinoglu A, Wu H, Bjornson E, Zhang C, Hakkarainen A, Rasanen
SM, Lee S, Mancina RM, Bergentall M, Pietiläinen KH, et al.
An integrated understanding of the rapid metabolic benefits of a
carbohydrate-restricted diet on hepatic steatosis in humans. Cell Metab
2018;27(3):559–71.e5.
33. Volek JS, Phinney SD, Forsythe CE, Quann EE, Wood RJ, Puglisi MJ,
Kraemer WJ, Bibus DM, Fernandez ML, Feinman RD. Carbohydrate
restriction has a more favorable impact on the metabolic syndrome than
a low fat diet. Lipids 2009;44(4):297–309.
34. Westman EC, Yancy WS, Jr, Olsen MK, Dudley T, Guyton JR. Effect
of a low-carbohydrate, ketogenic diet program compared to a lowfat
diet on fasting lipoprotein subclasses. Int J Cardiol 2006;110(2):
212–16.
35. Wang DD, Li Y, Chiuve SE, StampferMJ, Manson JE,Rimm EB,Willett
WC, Hu FB. Association of specific dietary fats with total and causespecific
mortality. JAMA Intern Med 2016;176(8):1134–45.
36. Forsythe CE, Phinney SD, Feinman RD, Volk BM, Freidenreich D,
Quann E, Ballard K, PuglisiMJ, Maresh CM,Kraemer WJ, et al. Limited
effect of dietary saturated fat on plasma saturated fat in the context of
a low carbohydrate diet. Lipids 2010;45(10):947–62.
37. Volk BM, Kunces LJ, Freidenreich DJ, Kupchak BR, Saenz
C, Artistizabal JC, Fernandez ML, Bruno RS, Maresh CM,
Kraemer WJ, et al. Effects of step-wise increases in dietary
carbohydrate on circulating saturated fatty acids and palmitoleic
acid in adults with metabolic syndrome. PLoS One 2014;9(11):
e113605.
38. Ludwig DS,Willett WC, Volek JS, Neuhouser ML. Dietary fat: from foe
to friend? Science 2018;362(6416):764–70.
39. Cahill GF, Jr, Veech RL. Ketoacids? Good medicine? Trans Am Clin
Climatol Assoc 2003;114:149–61; discussion 62–3.
40. Kraus H, Schlenker S, Schwedesky D. Developmental changes of
cerebral ketone body utilization in human infants. Hoppe Seylers Z
Physiol Chem 1974;355(2):164–70.
41. Seyfried TN, Flores RE, Poff AM, D’Agostino DP. Cancer as a
metabolic disease: implications for novel therapeutics. Carcinogenesis
2014;35(3):515–27.
42. Weber DD, Aminzadeh-Gohari S, Tulipan J, Catalano L,
Feichtinger RG, Kofler B. Ketogenic diet in the treatment of
cancer – where do we stand? Mol Metab [Internet] 2019. doi:
10.1016/j.molmet.2019.06.026.
43. Hopkins BD, Pauli C, Du X, Wang DG, Li X, Wu D, Amadiume
SC, Goncalves MD, Hodakoski C, Lundquist MR, et al. Suppression
of insulin feedback enhances the efficacy of PI3K inhibitors. Nature
2018;560(7719):499–503.
44. Ota M, Matsuo J, Ishida I, Takano H, Yokoi Y, Hori H, Yoshida
S, Ashida K, Nakamura K, Takahashi T, et al. Effects of a mediumchain
triglyceride-based ketogenic formula on cognitive function in patients with mild-to-moderate Alzheimer’s disease. Neurosci Lett
2019;690:232–6.
45. Taylor MK, Sullivan DK, Mahnken JD, Burns JM, Swerdlow RH.
Feasibility and efficacy data from a ketogenic diet intervention in
Alzheimer’s disease. Alzheimers Dement (NY) 2018;4:28–36.
46. Wing RR, Vazquez JA, Ryan CM. Cognitive effects of ketogenic
weight-reducing diets. Int J Obes Relat Metab Disord 1995;19(11):
811–16.
47. Brietzke E, Mansur RB, Subramaniapillai M, Balanza-Martinez
V, Vinberg M, Gonzalez-Pinto A, Rosenblat JD, Ho R, McIntyre
RS. Ketogenic diet as a metabolic therapy for mood disorders:
evidence and developments. Neurosci Biobehav Rev 2018;94:
11–16.
48. Aune D, Keum N, Giovannucci E, Fadnes LT, Boffetta P, Greenwood
DC, Tonstad S, Vatten LJ, Riboli E, Norat T. Whole grain consumption
and risk of cardiovascular disease, cancer, and all cause and cause
specific mortality: systematic review and dose-response meta-analysis
of prospective studies. Br Med J 2016;353:i2716.
49. Sadeghi O, Sadeghian M, Rahmani S, Maleki V, Larijani B,
Esmaillzadeh A. Whole-grain consumption does not affect obesity
measures: an updated systematic review and meta-analysis of
randomized clinical trials. Adv Nutr 2019;11(2):280–92.
50. Jenkins DJ, Wong JM, Kendall CW, Esfahani A, Ng VW, Leong TC,
Faulkner DA, Vidgen E, Greaves KA, Paul G, et al. The effect of a
plant-based low-carbohydrate (“Eco-Atkins”) diet on body weight and
blood lipid concentrations in hyperlipidemic subjects. Arch Intern Med
2009;169(11):1046–54.
The ketogenic diet